|
Už jste určitě všichni hrozně netrpěliví a natěšení na krátkou reportáž z našeho nezapomenutelného soustředění v Kostelci... tak tady je!
Růžové pondělí – začínáme, bez odmlouvání běžíme kros, dokonce ještě dřív než Jarda stačí něco říct a nevěřícně kroutí hlavou (v Krči nevídáno)..... Všude kolem nás se začínají objevovat podivní chlápci s knírkem...těžko uvěřit, že patří skutečně k nám! A pak se přiřítí sám velký Předseda a přiveze pana Lorence. Panu Lorencovi se u nás líbí, tak se prý zdrží až do čtvrtka. Večer je ve velkém stylu – grilování na hřišti.Zelené úterý – přesně tak mi bylo, ani kros nezabral.... Makáme co to jde a jen z povzdálí sledujeme, jak se chlápci s knírkem prohánějí po hřišti (rukavice vůbec nepotřebujou), pod vedením pana Lorence....běhání je samozřejmě základ, takže jen tak dál, chlapci! Večer je ve znamení karet a Zelené louky (to dává smysl), takže si trochu zahrajeme a celkem brzy to zabalíme. Modrá středa – parádní den, hlavně tím, že za prvé rušíme ranní krosy až do odvolání a za druhé máme odpoledne volno. A ty Lorencovi knírači prý jedou pro změnu někam na výlet do Pardubic nebo co. Tak jedeme s nima, pro jistotu přibalíme sud. Protože Lorencovi chlapci zlobili a prohráli, tak žádnej sud nebude a vezeme ho zpět. Večer začíná dost nevině, karty, aktivity....ale pak se vrací pan Lorenc z Pardubic a chce se s náma rozloučit, rozjíždí podivnou hru s kostkama a kdo nestíhá jeho Tempo, má smůlu. Navštíví nás jeden pán z druhého patra, rozkopne nám skleněné dveře a dostane od Josého lekci. Pro větší bezpečnost zamyká pan Lorenc společenskou místnost i se zbytkem lidí a klíč nosí stále u sebe. Kdo nepije s panem Lorencem rum, pije zřejmě proti němu a musí jít spát. Červený čtvrtek – maličká krize a hlavně lenost. Ale samozřejmě, makáme opět naplno a pan Lorenc nás v poledne opouští. Chlapci jsou trochu naměkko, ale jen co je pan Lorenc bezpěčně pryč, morálka ihned upadá..... Odpoledne vyzveme místní tygry (Peťouch, Angorák a spol.) na souboj. Dlouho se přetahujeme o každý bod, ale nakonec bábofky (-1, která musela nedobrovolně k tygrům) tygrům podlehnou. Večer je opět ve velkém stylu – grilovačka na hřišti, bar u BuVola a slavné a hodně dloooooouhé PV disko s DJ Peťouchem. Přijel zazpívat i Dalibor Janda - to on jezdí rád a často. Někteří kníračí jedou non-stop. Black and white pátek – černá sluší všem, takže není co řešit. Pilně pilujeme pálení pod vedením pana Váchy, reprezentanta. Odpoledne si dáme jen tak z nudy T-ball, Přéma T-ball sabotuje a upadá v poledne do komatu (Dalibor mu dal zabrat a probere se až v sobotu). Už se nemůžeme dočkat večera a rozlosování olympiády! Pod vedením Josého Saranče se dovídáme, že letos přijedou výpravy z USA (kapitán Bárt, Ondra, Karol, Pavla), Francie (kapitán Egon, Buky, Zuzu, Káťa), Tibetu (kapitán Přéma, Lucc, Skřivan, Zu) a Egypta (kapitán Venca, Jarda, Mářa, Káča). Takže večer už se pochopitelně bavíme jen s „našima“ a připravujeme se na den „D“.  Olympijská sobota – José Saranč neunesl tíhu zodpovědnosti a odjel, zase do Pardubic, nechápu proč zase tam.... Velení přebírá Egypťan Jarda, olympiáda je tedy v Egyptě. Smočíme nohy v Nilu a jdeme na to! Zcela nezávisle musím konstatovat, že nejlepší byli Amíci a i když trochu odflákli hymnu, zaslouženě vyhráli. Nevěřili byste, ale i dnes v civilizovaném 21. století se našli závistiví Francouzi (a ta ostatní verbeš) a nám, Amíkům, spálili na závěr vlajku! Večer je více než poklidný, zůstává nás jen pár, přejíme se, Přéma nás pozve do kina a pak společně vytuhneme u South Parku.
Soustředění a olympiádě 2012 třikrát hurá.....hurá, hurá, hurá!
|
