|
Po urputných bojích v základní části jsme si vybojovali semifinále a vydali se na víkend do Trutnova. Tušili jsme, že výlet to bude dobrý (ostatně jako vždy), ale některé věci předčili naše očekávání. S Trutnovem jsme hráli na 2 vítězná utkání a byli jsme připraveni na tuhé boje.
Cesta do Trutnova proběhla v pohodě až na pauzu v Mekáči na 36 km, kdy jsme se chvíli strachovaly, jestli už Jarda nenajel……….a neujel. Později se ukázalo, že jsme tam strávili víc času než jsme si mysleli a dorazili 45 minut před zápasem (pak se ale ukázalo, že rozcvička byla i přes časovou tíseň kvalitní). Suma sumárum prvního zápasu: 10:10 na hity (pálilo se fakt dost), ale 10:4 na body pro nás. A pak následoval přesun do penzionku „Na Kopečku“ a očekávaná zábava. Hromady jídla (hlavně cibule), zmrzlinka, pivo Pardál a debata o extralize nás vyprovokovala k činům – 1) hlasovaly jsme o NEJ alfa-samce v PVčkách (hlasovaly, neboť Jarda hlasovat nechtěl) 2) vydaly jsme se do „Deprese“ (místní diskotéku, vydaly, neboť Jarda jet tančit nechtěl). Jelikož jsme se rozhodly pozdě, měly jsme na Tanyny jenom přesně vymezených 70 minut. Takže než dorazila druhá skupina (jely jsme taxíkem s p. Hlinkou – který nezná Alexe), už jsme měly v nohách 2 písničky a v žilách Sex on the beach. Je nutno říct, že Doktorka na diskotéce vždy někoho zaujme (není divu, kdo by si nevšiml kvality, ještě když tančí u tyče) – tentokrát to byla slečna, co poznala kvalitu. Jiná slečna zase na diskotéce upozornila Káču, že se „parkuje jinde“. Doteď ale nevíme, co to v Trutnovském žargonu znamená….Ale čas letěl a my měly před sebou poslední písničku – Decibely lásky. Čekání na taxík nám zpříjemňoval místní opilý mladík, který vypadal, že když Luciša odmítla jeho nabídku, že kohokoliv v okolí zbije a správně neodpoví na otázku „Znáš Alexe“? , dá ji do nosu. Všechno ale zachránila Doktorka větou – „Neblbni, my nejsme odtud, my jsme z Prahy“. To už se Luciša začala opravdu trochu bát. Naštěstí dorazil p. Hlinka (pořád neznal Alexe) a odvezl nás. Ráno jsme si všichni dali společnou luxusní snídani (bohužel teda bez vajíček a párečku) a vyrazili jsme na druhý zápas. No co vám budeme povídat. Vyhráli jsme zadrženě 1:0. Zápas, který trval hodinu a 2 minuty jsme odehráli bez éčka, Báří jim na nadhozu nedala ani čuchnout, Michael Douglas opakoval nesčetně krát – „No tak dámy“ (asi nepálily nebo co) a my jsme se dostali do finále a pak jsme se mohli spokojeně vydat na vítězný obídek. Objednávka typu – kuřecí nudličky bez cibule, špagety Aglio Olio bez feferonek, špagety Aglio Olio s dvojitými feferonkami pána kupodivu moc nerozhodila. Cesta domů byla veselá a výlet jsme zakončili samozřejmě „Na Kopečku“. PS: Znáte Alexe? Když ne, nepouštějte se do debaty s místními hochy, nemuselo by to dobře skončit.
PS2: Někteří rozhodčí špatně reagují na klení Ježišmarjá……….
|
