|
Ve význačné to datum 1.6. se na Hostíku sešly dva velmi vyrovnané týmy, které se setkávají s železnou pravidelností ve všech možných soutěžích. Prostě jsem si už na Fulleros zvykli a nikdo si nenechá ujít zápas s nimi. Vždyť někteří (Bóža) mají na ně nezapomenutelné zážitky. A jelikož se již tato zvěst značně rozšířila v softovém světě, nebylo zase takovým překvapením, že na hřišti se objevily i dvě legendy tohoto sportu, a to Mirus a Řepa. Sice jen v rolích rozhodčích, ale i to se počítá.
Co se týká počasí, tak to dokonale korespondovalo s atmosférou zápasu. Vypadalo to, že každou chvíli se bude blýskat, nebo alespoň zahřmí. I nálada mezi hráči byla blízko bodu varu. Jen se čekalo, kdy ona pověstná kapka dokoná dílo. Tož v takové ideální atmosféře jsme začali v poli. Soupeř natěšený, my připraveni nedat ani metu zadarmo. Mirus nasazuje vskutku ligovou strikezónu, budiž mu však přičteno k dobru, že se ji striktně drží celý zápas. V poli zahajujeme rychlými třemi auty, bez chybičky v poli a jde se na pálku. Začátek vlažný, ale kdo má dobré nervy, tomu je za odměnu přiznána meta zdarma. V první směně dáváme tuším dva body, pak dlouho nic, soupeř je na tom podobně. Jenže sem tam se u nás objeví malá chybička v poli, tak i Kubánci se podívají na domácí. Za zmínku určitě stojí nezapomenutelný bod Tomíka a také zjištění, že když se člověk rozhodne slajdovat na domácí a asi 40 cm před ní se rozhodne udělat něco jiného, končí to ve většině případů skvělým zalehnutím mety pěknou rybičkou. Co na to kolena a jiné klouby nechám na samotném aktérovi. Jistě bez povšimnutí nezůstala ani Bóžova poznámka, kdy po obsazení první mety našim hráčem pronesl “S tím se dá už něco operovat...“, a tak náš IT specialista si vzal poznámku k srdci a pořádně naoperoval míček za plot. Inu, stačí někdy dobře poradit a hned to jde. Bohužel nebyla dovedena do konečného stadia skvělá akce naši devítky, která si nechtěla nechat lehký flyout pro sebe a vybídla skvělou asistencí osmičku k lehkému zákroku. Bohužel osmička onen nezištný záměr nepochopila, škoda, byl by to zákrok dne. A tak zápas v poklidu dospěl do dohrávky 7. směny, kdy stav byl 3:3. Kdo nás zná, ví, že soupeř to měl spočítané. Dohrávka v podání PV je tak strašná věc, že i soupeř, kterému se nepodařilo v mocném finiši ukončit vyhrané utkání rozdílem v předešlé směně, jen odevzdaně čeká, až přijde o vše. Takže ani zoufalá snaha soupeře naplnit všechny mety a pokusit se o trojaut se nesetkala s pochopením a tak hned čtvrtý pálkař ukrutným švihem posílá nechytatelný míč, který se zastavuje mezi nadhazovačem a trojkou a zmatený, či spíše s osudem smířený soupeř hraje pochopitelně míč na první metu. Hotovo. A jak prohlásil Bóža, začíná nám výherní šňůra, sice zatím má jen dva články, ale šňůra je šňůra.
|
